close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přání k novému roku

30. prosince 2015 v 14:52 | Anet Hrbáčková
Zdravím všechny, co se na můj "zapomněný" blog dostanou. :-D
Zhruba před rokem jsem tento blog založila a taky na něj stačila zapomenout. Teď po roce jsem ho objevila a zastyděla se. Tak Vám všem, co se sem teď někdy v nejbližší době dostanete, přeji krásný nový rok, plno úspěchů ve škole, v práci i v životě. A všem zodpovědným blogerům držím palce v psaní článků! :-D :-)
Třeba se zas proberu a napíšu nějakou básničku, možná i veselou!
Anet
 

O blogu

29. ledna 2015 v 16:47 | Annie
Ahojte!
Vítejte na mém blogu. Usmívající se
Moc ráda píši básničky, tak jsem se rozhodla, že se o ně s Vámi podělím. I když některé jsou ponuré nebo smutné, myslím, že hodně z Vás se v nich najde a bude jim rozumět. Je taky jasné, že všem se líbit nebudou, ale doufám, že se spíš budou... Nevinný

Mějte se hezky!

Annie

4. Báseň

29. ledna 2015 v 16:33 | Annie

SLADKÉ SNY

V noci, když usínáš,
žalem vyprahlý a zdrcený.
V hlavě pár posledních myšlenek máš,
které byly rozumem zvráceny.
Pomalu Ti klesají oční víčka,
kolem sebe už nic nevnímáš.
Chladnou Tvá rudá líčka,
do jiného světa se dobýváš.
Přichází několika hodinové zapomnění,
na vše, co se stalo.
Uvidíš jen to, co v realitě jistě není,
ale co ve snu by se vidět dalo.
Lidi, které už nikdy neuvidíš,
můžeš potkat v této krajině.
Milion úspěchů zde sklidíš,
ne jako v realitě, ve snu jedině.
Není to náhodou postava člověka?
Běžíš směrem k ní,
otočí se a vůbec se Tě neleká.
Možná taky jenom sní.
Teď bys chtěl, aby to bylo skutečné,
úsměv na její tváři Tě nutí pochybovat.
Její ruce na Tvé tváři jsou skoro netečné,
celý den by ses na ni mohl dívat.
Sedět a jen se jí dívat do očí,
tiše a beze slov.
Celý ten cizí svět se s Vámi zatočí,
tohle je mnohem vzácnější než jakýkoliv drahý kov.
Po tomhle toužíš celý dlouhý den,
není to náhodou jen pouhý sen?
Obloha, na kterou si můžeš klidně sáhnout,
copak zrak Tě nešálí?
Voda, v níž nejde utonout,
Není tu nic, čeho bychom se báli.
Oheň, který pálí, ale nespálí,
ve větru plápolá a říká nesmyslná slova.
Opravdu to nebolí?
Zkus to znova!
Květiny na louce si šeptají.
Tohle přece není možné!
Nikdo se tu s ničím netají.
Všechno tady je s realitou tak málo totožné.
Za ranního svítání,
postava, která je Ti tolik blízká,
zmizí a s ní i vše ostatní.
Netušil jsi, že si Tě sen tak získá . . .
 


3. Báseň

29. ledna 2015 v 16:32 | Annie

Strach

Tep se zrychluje,
oči se zužují do malých štěrbin.
Stísněný pocit se objevuje,
ptáš se, kolik ještě zbývá vteřin?!
Svaly už se taky napjaly.
Kdo mi pomůže?
Nejsou tu ničí ruce, které by mě objaly.
Nikdo s tím nic nezmůže.
Ničí mě všechny ty nepříjemné pocity,
vyhlazují moji duši.
Blížím se k samému okraji nicoty.
Vyprovokovat mě zkouší.
Poslouchám samé smutné noty,
tím city ale smazat nelze.
Mám chuť obout boty
a odolat té touze.
Jen utíkat dál a dál,
za sebe se nedívat.
Doufat v pouhý sen, který se mi zdál,
je jednoduché si tohle přát.
Nikdy před strachem neuteču,
ale můžu se pokusit bojovat.
Svoji ustrašenou masku svleču,
zkusím si strach zamilovat.
Pouze na mně je rozhodnutí,
možností je vždycky víc,
jestli zkusím riskovat svou vlastní obětí,
nebo ztratím vše a nezůstane mi vůbec nic.
Nejspíš to nebude jednoduché,
ale je potřeba zakročit.
Moje srdce začíná být pomalu hluché,

nezbývá nic jiného než s tím zatočit.

2.Báseň

29. ledna 2015 v 16:31 | Annie

MYŠLENKA

Cítíš-li náhlou záplavu štěstí
nebo jsi najednou bez starostí.
Máš-li pocit, že Ti bolestí pukne srdce,
to Tě dokáže odrovnat tak neskutečně lehce.
Můžeš chtít být kýmkoliv,
naučí Tě být úplně někým jiným.
Můžeš chtít cokoliv,
donutí Tě myslet nad něčím šíleným.
Když už víš, jak ni,
pokaždé přijde s něčím novým.
Být jako v jednom ohni,
je pro Tebe pocitem velmi známým.
Máš chuť se na všechno vykašlat,
skončit se vším a odejít.
Ale vždycky se najde někdo, kdo Tě donutí zůstat,
i když se cítíš tak, že bys už nechtěl být.
Člověk s duší i tělem,
který Ti stojí po boku.
Může být pro Tebe andělem,
být při každém Tvém kroku.
Stát se může i to, že daleko je,
tak daleko, že o něm skoro nevíš.
A právě jediné, co vás spojuje,
je myšlenka, kterou tolik nesnášíš.
Někdy Tě nutí být smutným.
Jsi neustále hysterickou bytostí.
Ale co takhle ji využít k věcem radostným,

převrátit její ničitelský význam pro své vítězství?

1. Báseň

29. ledna 2015 v 16:24 | Annie

POCITY

Pocity, které nás často tíží
jsou jako zranitelní ptáci
poletující klidně a bez obtíží,
v naší zamrzlé duši, v našem srdci.
Nedají nám spát,
cítíme se vůči nim sami a slabí.
Taky nás nemá co hřát,
jsou zákeřné jako jedovatí hadi.
Každý večer, ráno i každou noc
pocitů je vždycky strašně moc.
Je to realita nebo sen?
Pocity se často derou ven,
pomalu tečou po tváři,
v slabé měsíční záři
nebo silném svitu slunečním,

a potom nevíme, co s tím.

Kam dál